zpět

Jak my jechali z Davosu

připoutáni pupeční šňůrou (pupeční šňůra = tažné lano)

která nás táhne již od švýcarských hranic:).

Za tu dobu co jedem z Davosu jsme porušili tolik vyhlášek a pravidel že by nás z toho nevytáhnul ani ten nejvyšší Freeriderový bůh. Od  pokusu přepašovat Galase přes hranice v kufru k tažení na šňůře po dálnici.

A to všechno začalo úplně nevinně tím:Galas:“Potřebuji se dostat dom“.

 No a o zábavu na cestu dom bylo vystaráno.

Nejvíce jsem byl v křečích smíchu tehdy kdy nám na

Švýcarsko Ňemeckých hranicích řekli že se chtějí  mrknout do kufru.....Švýcar to bral s úsměvem ve tváři ale Ňemec se netvářil moc nadšeně kdy přes zadní okno uviděl vysmátého Galase:).Před Ňemeckými  hranicemi Galas vysedl s batůžkem ,pasem a vykračoval si. Na hranicích se pánům zdálo trochu divné že zastavili české vozidlo plné Čechů a do toho se jim tam promenáduje další čech jen tak jaksi tak. Na otázku rakouského celníka kam jde ten s tím batůžkem se vynořila hlava z vozu která za něj pohotově odpověděla ten jde na vlak zahlásil Sláva.Ale to se vyřešilo a my mohli jet dál s černým pasažérem v kufru.

Jenže po necelém kilometru začal motor dávat najevože něco nehraje tu správnou písničku.

A sakra jsme si řekli. Tak loni jsme do Davosu nedorazili a letos se zas nevrátíme zpět domů.

No nic,zkusíme popojet nějaký ten kus  a uvidí se co bude s károu dál.

To asi sám  Freeriderový bůh měl s námi jiné plány než jaké jsme sami měli. Motor se rozsypal (přesněji ložisko vodní pumpy).Okamžité žhavení telefonů nám pomohlo zastihnout osádku českých Freeriderů ještě v Německu a byli tak ochotní táhnout nás 400 km přes celé Německo. Po dálnici jako největší pankáči:)                                              

Druhý telefonát směřoval do rescue teamu Stritež (celéjméno) který  již byl na cestě k Rozvadovu a nás má dopravit přes celou republiku  až domů. Jako na potvoru nás 10 km před českou čárou zastavily německé orgány a už si nás vedli před služebnu.

Příjezd před služebnu byl velice dramatický. Já jsem  musel v nestřeženém okamžiku rychle otevřít dveře,vyskočit a nenápadně se v 3:00 ráno vytratit a dělat jako by nic. Sám si myslím že by to nezůstalo jen u domluvy. Potom bych  v kufru měl velký problém kdybych nestihnul nenápadně v inkriminovanou dobu před služebnou  vypadnout z kufrového pokoje. No všechno nakonec dobře dopadlo,policisté udělali bububu a mohlo se jet dále.

Posádka českých Freeriderů Zdena, Mára, bratři Knyblové,  Viktor, Fiďas  nás odpojila za Rozvadovem na benzínce a jeli si svou cestou.

Po noci strávené na benzínce jsme se pokoušeli

 o marné pokusy nahradit řemen a napojit jen motor s alternátorem pomocí lana a obvazu bez  chlazení  motoru.

Nevyšel!Pomoc od strany Horské služby Milana

 k nám dorazila přesně na obědový čas 12:00.

No.Jenže tam také došlo k  poruše.

Nefungující dobíjení bylo problémem kterému stačilo vyměnit kontaktní uhlík a bylo:)   Zkoušeli  jsme něco ujet pomocí tažné tyče jenže ta nevydržela nápor a tak  trošku se zlomila viz. foto.

Pak jsme tedy přešli na námi osvědčenou pupeční šňůru .

A tak si tak jedem a přitom píši tento článek ještě za horka.

 Chtěl bych poděkovat tekutině Stroh 80% která mi a Galasovi dodávala hodně energie na tento zpáteční punk:)

Domů jsme dorazili všichni živí a zdraví. Návrat jsme pořádně zapili u Knyblů na chatě. Jedinou obětí této akce se stal plastový trpaslík s uraženou hlavou.

Tak zas někdy

Zdraví Slavíček.